SIDEBAR
»
S
I
D
E
B
A
R
«
OH – Orlické hory 2009
Září 29th, 2009 by admin

Prolog

O víkendu 25.9. – 27.9. proběhla dlouho plánovaná akce OH. Neplést s Olympijskými hrami!

Po úspěšném srazu „U Kance“ v Plzni se uskutečnily další dva v Krušných horách. Tentokrát, na rozdíl od Kance nešlo pouze o to se společně po letech opít, ale společně si na kolech vytvořit žízeň, a pak se teprve společně opít. Pro velký úspěch bylo naplánováno další pokračování cyklistického víkendu. Tentokrát v obci Říčky v Orlických horách. Nebudu sem dávat různé odkazy, myslím že strýčka Googla se umí každý zeptat sám. Jen upozorňuji, že obec se jmenuje celým jménem tak jak jsem napsal v předešlé větě, tedy „Říčky v Orlických horách“. To jen pro případ že byste to někdo zadával do navigace, ale o tom až později. Proč Orlické hory je celkem jednoduché, Newyjo nás nechtěl tahat až do Beskyd, to by asi přijelo méně lidí, ale také to nechtěl mít moc daleko, takže OH se jevily jako optimální. Ubytování bylo domluveno u Horského psa. www.horskypes.cz

Počet účastníků se ustálil na osmi. Až z Karlova ticha v daleké Germánii nás přijel poctít svou přítomností Vojta. Zub nedbaje zdravotních obtíží přijel alespoň na jednu noc a dokonce přivezl poklad. Suky, Jára, Roma, Newyjo a já jsme již tradiční účastníci podobných výletů. Ovšem jako velké překvapení se zjevil  excelentní vrchař Ota Pedro Delgado.

Cesta

Poreferovat mohu jen o té části cesty které jsem se zúčastnil. Shrnout by se to dalo asi takto. Otovi nevycházely nějaké big deal tabulky, takže jsme vyjížděli až kolem čtvrté. Samo o sobě by to nemuselo být nijak dramatické, protože strýček Tom (celým jménem TomTom) předpokládal čas příjezdu okolo osmé večer. Cesta nám ubíhala rychle, tedy dokud jsme nenajeli „frrr“ na dálnici. Tam začaly minutky povážlivě přibývat. Když jsme pak po Hradecké dálnici letěli rychlostí 70km/h a v závěru pak ještě hodinu popojížděli, začali jsme vážně pochybovat o smyslu dálničních známek. Když nám Liška řekl ať sjedeme z dálnice, trochu mě to překvapilo. Pro jistotu jsem zkontroloval cílový bod. No ještě že tak, Orlické hory – Říčky jsou od obce Říčky v Orlických horách docela daleko. Takže „hele jestli to de, tak to votočte“ a „frrr na dálnici“. A aby toho nebylo málo, tak kousek za Hradcem jsme píchli zadní kolo. Naštěstí Hitlerwagen má poměrně chytře umístěnou rezervu, nářadí i otvory pro hever. Náš pit-stop jsme zkrátili na krásných 15 minut. Pro jistotu nás pak ještě stavěli Pomáhat a chránit a musel jsem foukat do něčeho co vypadalo jako foukací piáno, akorát to mělo dost málo klapek. Ale zase to bylo s displejem. Navíc mi pak ještě pomáhali najít řidičák, který jsem vytrousil pod sedadlo. Takže vlastně i pomohli. Do Říček jsme dorazili bezkonkurenčně poslední krátce po půl jedenácté v noci. Všichni už seděli v hospodě a prohlíželi Zubův poklad. Ano staré fotky z koleje! Hodně fotek! Uplně nejvíc!

1. Ráno

Ráno nám začalo ještě než jsme šli spát. Protože jsme byli hladoví a v hospodě tou dobou už vařili pouze speciality z chipsů a oříšků, začali jsme kolem půl druhé ráno snídat. Abysme se nepřecpali, přerušili jsme snídani kratším spánkem a v půl deváté pokračovali. Mimochodem bylo to prvně, co jsem slyšel někoho chrápat. Pěkně jsme se s Otou doplňovali. Vojta udělal moc dobře že si vybral jinou místnost.

Vyjížďka

Od samého počátku jsem Otovi říkal, že se nemusí té cyklistické části bát, protože Newyjo postaví trasu tak, aby jí i Ota se svými najetými 50km po Sokolovských cyklostezkách v pohodě projel. Pohled do mapy mi ale říkal něco zcela jiného. Na trati se vyskytovaly vrcholy jejichž nadmořskou výšku vyjadřovaly 4 číslice. Když pak Newyjo jen tak mimochodem prohlásil že pojedeme do Deštné a z ní pak na Velkou Deštnou (1115 mn.m.), pochopil jsem že Ota se nesmí nic dovědět, jinak mě zabije. Když jsme přejeli dva kopce a čekal nás třetí, tak už i Newyjo nenápadně naznačoval Otovi že by si měl na cestu koupit nějakou sladkou tyčinku. Když jsme pak po ujetých 40km měli nastoupáno přes 1100 metrů, bylo jasné že se úplně o lehkou trasu nejednalo. Ovšem Ota jako správný vrchař všechny kopce dal a stal se tak hrdinou výletu.

Na jednom rozcestí jsme se rozdělili a část (Ota, Suky) se začala vracet do Říček a zbytek pokračoval na pevnost Hanička. Ota toho měl docela dost a Suky byl na Haničce předchozí den s Newyjem. I tak ale Ota najel k padesáti kilometrům. Ještě před rozdělením jsme ale navštívlili jednu malou pevnost spravovaný dobrovolnými „bunkráky“ a podívali se i dovnitř. Cestou na Haničku jsme viděli ještě několik dalších pevností. Dokonce brána ke vstupnímu objektu do Haničky byla otevřená, tak jsme se tam šli podívat. Bohužel bylo po zavírací době a místní správce neměl uplně tu správnou náladu a celkem neurvale nás vyhodil. Stihl jsem vyfotit tank a to bylo tak všechno. Tenhle objekt má svojí vlastní webkameru, takže když kouknete na tenhle odkaz:

http://kamery.ttnet.cz/index.php?kamera=han&utime=1253978006

a kliknete si ještě na další minutu (1 minuta +), tak jsme tam krásně vidět.

Celou cestu dolů jsem si říkal že je fajn, že k penzionu přijedeme z vrchu. Že tomu tak nebude mi došlo když jsme přijížděli do Rokytnice. A myslím že nejsem sám koho to překvapilo.

Pro zvídavé: Říčky – Pustiny – Zdobnice – Luisino údolí – Zákoutí – Masarykova chata – Malá Deštná – Velká Deštná – Jelenka – Střední vrch  – Tetřevec – Komáří vrch – Anenský vrch – Pevnost Hanička – Horní Rokytnice – Říčky. Celkem 56km, převýšení 1370m (nebo 1270, to si teď nemůžu vzpomenout).

Zvěřinové hody

Tou dobou probíhaly v místním hotýlku zvěřinové hody. K večeři jsme měli kančí, daňčí, se zelím, se šípkovou, prostě jak kdo chtěl. Luxusní večeře, chyběly už jen golfové hole a byli jsme „lepší“ lidi. Víno za 400 si myslím už nikdo dávat nebude a místo experimentů raději zůstanou u piva za 25.

2. ráno

Na kolo jsem jel už jen já s Vojtou, střihli jsme si výjezd na Komáří vrch a pak přes Anenský vrch zpátky. 10km, převýšení asi 400m. Newyjo a Suky spěchali domů, Jára s Romou na kolo už nechtěli a jeli se autem podívat na Masarykovu chatu a pak rovnou domů. Na penzionu rád zůstal Ota a hodinku na nás počkal. Dálnice byly téměř prázdné. Pravda, chvíli nás Pavel Liška vodil po silnici co se „v zimě neudržuje“, ale krk bych vsadil že se neudržuje ani v létě. Tedy mnoho let se neudržuje. To že nájezd na Hradeckou dálnici nám trochu zkomplikovala jedna uzavírka nás nijak nerozhodilo.

Fotky

Všechny fotky jsou opatřeny značkou GPS, takže je vidět kde byla která pořízena.

Akce OH

Epilog

Celé jsem to psal proto, aby ti co nebyli viděli o co přicházejí a příště jeli také. Plánováno je Třeboňsko, čili žádné kopce!


Leave a Reply

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

»  Substance:WordPress   »  Style:Ahren Ahimsa
© A komu se to nelíbí, ...